Ta ženská se asi zbláznila, proč tu běhá s tím oranžovým plyšákem a všude ho fotí? A co ty její uřvané děti, proč se radši nevěnuje jim?!

Myslím, že něco takového si pár lidí myslelo, když jsem fotila lišáka Kyše. Jsou prázdniny, všude davy lidí, takže focení někde na tajňačku bez turistů se moc nedařilo. Děti byly v pohodě, trochu křičely, ale to jen radostí ze života. Anebo když spadly do potoka s ledovou vodou.  No co, tak jsem zkrátka byla za tu divnou paní a nakonec jsem se tomu i zasmáli.

Kdo jste nás nestihli sledovat a netušíte, o co šlo, ve zkratce to shrnu. A pro ostatní, kteří se aktivně zapojili, přidám pár zábavných detailů ze zákulisí.

Na Instagramu ve stories jsem minulý týden začala vyprávět příběh malého lišáka Kyše a lidé měli každý den možnost hlasovat, jak se události budou vyvíjet a co lišáček zažije. Celou pohádku najdete také ve výběru stories na našem instagramovém účtu. A rovnou vám povím, že dopředu jsem neměla připravené žádné varianty, nechala jsem se inspirovat tím, co bylo kolem nás a kde jsme byli na výletech – na horách šlo focení skoro samo, to byla veliká výhoda.

Jenom jsem chudáka Kyše pořád někde zapomínala. Zkuste běhat kolem tří malých indiánů a ještě myslet na plyšáka. Věčně jsme ho někde ztráceli, hledali a vraceli se pro něj. Myslím, že nové motto naší dovolené by mohlo být: Nepotřebuju cvičit, stačí, když běhám. Za ztraceným Kyšem.

Jak se blížil náš návrat domů, těžce jsem znervózněla. Proboha, jak to všechno dopadne? Varianta zazvonil zvonec a pohádky je konec by mi asi neprošla. Vkládala jsem naději do vás, hlasujících, že třeba budete trošičku morbidní a necháte lišáka spadnout do propasti. Nebo utopit v řece. Vystrojili bychom krásné poslední rozloučení a konec by byl vyřešen raz dva.

Jenže to by mi u našich dětí neprošlo! Kluci by to obrečeli… Rozhodli jsme se, že pokud by nastala tahle varianta, tak vás převezeme, lišáka necháme umřít jen naoko. Ve skutečnosti by se zachránil, vrátil se domů a poslouchal maminku.

Vidíte to, slyšíte to? Úplnou náhodou se mi podařilo vymyslet skvělý konec: maminka lišáka varovala, aby nikam nechodil, že za mostem je svět plný nástrah a nebezpečí. A lišáček pochopil, že měla pravdu. Milé děti, maminky mají vždycky pravdu a měli bychom je poslouchat. Konec zvonec.

Samotný příběh byl trochu kostrbatý, ale vy mi to určitě prominete, bylo to poprvé a příště to určitě bude lepší.

Příště? Jaké příště? Přáli jste si novou pohádku, tak ji máte mít – zítra zase odjíždíme, tak to na výletech pořádně rozjedeme. Co třeba s ledním medvídkem? Když se (některým) lidem nezdál lišák v lese, tak jsem zvědavá, co si budou myslet o polárním medvědovi uprostřed letní Prahy.