Před 4 lety, v dobách dávno minulých, kdy se ještě lesito nejmenovalo lesito (ale zcela jinak), jsem začala šít drobné dekorace pro děti na obyčejném stroji z obyčejného obchoďáku, u obyčejného jídelního stolu…
Vzpomínky na úplné začátky naší značky se mi vracejí, když opět šiju u jídelního stolu na chalupě, kde s dětmi trávíme kus léta.
A zase po každém šití musím vše pouklízet, schovat, odnést, abychom se měli kde najíst. Ale tentokrát je ten stůl stařičký, poctivě vyrobený před mnoha desetiletími, s šuplíkem plným pokladů. Je to úsměvné a také radostné vidět, jak veliký kus cesty jsme za 4 roky ušli. I přesto, že některé věci se nemění.
A cítím, že tohle bude ta správná cesta pro lesito.
Přála bych si, aby se naše značka posouvala stále kupředu, ale zároveň v sobě nesla krásné tradice, kapku nostalgie a pár vzpomínek. Moudrost našich předků a zároveň dětskou radost a smích.
Přeju si, abychom nezapoměli na rodinné hodnoty, kvalitu a staré dobré časy, kdy umět pracovat rukama hodně znamenalo.
A jsem šťastná, že naše děti mohou kus svého dětství prožít na chalupě, s pusama modrýma od borůvek, špinavé až za ušima, bosé a v roztrhaných teplákách… Přesně tak, jak to má být.