Certifikace hraček je zahalena pláštěm tajemství a neproniknutelnosti. Pro normální smrtelníky se zdá být téměř nedosažitelná.

Opravdu je to tak komplikované, jak se říká?

Z mého pohledu jednoznačně ANO. Tedy napoprvé.

Je to především z důvodu, že bez zkušeností s atestačním procesem je obtížné dopátrat se konkrétních informací, porozumět normám a zákonům, sehnat správný materiál, vypracovat technickou dokumentaci a především vytrvat. Budu s vámi sdílet své pocity, starosti i radosti, neobjektivně a s hromadou zoufalých stesků a výkřiků marnosti.

Certifikací jsme prošli v létě roku 2020 v akreditované zkušebně v Českých Budějvicích.

Pokud vás nezajímá můj sentimentální výlev a plané řeči v křeči, ale chcete se zorientovat v problematice bezpečnosti, pak si přečtěte článek Textilní hračky pro děti: Zaměřte se na kvalitu a bezpečnost. Napsala jsem ho pro projekt Darujeme české Vánoce a objektivně a bez nářků vše shrnula.

Certifikace: je to opravdu nutné?

Od jara 2019 jsem se začala aktivně zajímat o certifikaci hraček, sbírala jsem informace a snažila se porozumět celému procesu. Bohužel z těch několika málo článků, které jsem našla, jsem příliš moudrá nebyla: on vám tam totiž nikdo neřekne, jak to máte prakticky udělat, aby vám ten papír dali.

Stála jsem před rozhodnutím, jestli se vrhnout na certifikaci, nebo si nechat tvorbu jen jako koníček, anebo raději začít šít něco úplně jiného – třeba ty krásně široké sukně s velkými kapsami na klíče, mobil, kapesník, tužku, notes, svačinku a všechny poklady, které děti najdou na procházce a nutně si je musí nechat. A v délce aspoň ke kolenům, aby ženy nevystrčily půlku zadku pokaždé, když se pro ten cenný poklad sehnou.

Sama sebe jsem se ptala, co mě baví a jde mi nejlíp. A už několik let odpovídám stejně: tvořit a hrát si. Tvořit zvířátka a panáčky, s klukama si s nimi hrát (že to obvykle skončí bombardováním, to je vám asi jasné), vyprávět si a inspirovat děti k novým příběhům. (Mimochodem, víte, proč musím zvířátkům šít čtyři nohy? Protože jinak by kulhala a někde by spadla do díry a tam by byla pořádná nuda a taky by se jim stýskalo. To říkal náš Tobiáš. A smutná a znuděná zvířátka přece nechceme, že ne.)

A bylo rozhodnuto: jdeme do toho.

Budoucnost lesita bude zářivá a hravá, naplněná dětským smíchem, radostí a kouzelnými příběhy. (Hele, nesmějte se mé naivitě, na chvilku jsem si přála tomu uvěřit… Ale pravdou je, že kromě té radosti a hravosti je to hlavně pořádná dřina.) Věděla jsem, že certifikace je jediná správná cesta pro naše lesito, pokud chceme nadále tvořit pro děti, a že nesmíme slevit ani o knoflík.

Norma EN 71: Bezpečnost hraček

Začala jsem tou částí normy EN 71 (o bezpečnosti hraček), která se jmenuje hezky vzletně „Migrace určitých prvků“ (ČSN EN 71-3).

Že si pod tím neumíte nic představit? Tak vítejte ve světě norem, zákonů, nařízení a směrnic.

Hned zkraje roku 2020 jsem se vydala na průzkum látek a šňůrek, protože první část certifikace spočívá v chemické analýze (to je ta tajemná migrace prvků). Když prcek ožužlává hračku, musíme mít jistotu, že všechno, z čeho je vyrobená, je bezpečné – testuje se například i vyšívací příze, šňůrky nebo švové etikety. A samozřejmě látky, ze kterých je ušitá.

Komunikace s velkoobchody, galanteriemi a textilkami mi zabrala asi dva měsíce, hromadu telefonátů a tunu e-mailů. Navíc nemáte jistotu, že vybraný materiál projde chemickou zkouškou. Necháte si vyšít etikety do švu s logem značky v minimálním nákladu (u našeho dodavatele to je 4000 ks) a přitom hrozí, že si s nimi můžete tak maximálně vytapetovat dílnu nebo z nich sešít kilometrového hada. Nakoupíte látky v deseti nebo dvacetimetrových rolích a jen se modlíte, abyste místo hraček až do konce života nešili samé povlečení nebo povlaky na polštářky.

Už chápete ty výkřiky zoufalství, zmíněné na začátku článku? Dohnal mě můj vlastní strach z neúspěchu a já si řekla, že to prostě vzdávám, že jsem bábovka a že do toho nejdu. Že raději budu „jen“ máma na rodičovské, mám na to přece nárok! Bez stresu a nervů z nestíhání, z termínů, z certifikace a norem. Hádejte, jak dlouho mi to maminkování vydrželo. Po pár týdnech pochybností jsem přeci jen usoudila, že zas tak velká bábovka nejsem a že bez boje se nevzdám.

Druhá část normy EN 71-2, kterou hračky musí splnit, se týká hořlavosti.

Ve zkušebně hračku prostě zapálí. Googlila jsem, jak dlouho hoří bavlna a len a upadala do stále větší beznaděje. Bylo mi jasné, že tohle nemám absolutně v rukách a že ohni neporučím. Zase mi nezbylo, než se modlit: tentokrát k bohu ohně, aby byl shovívavý. Za jeho pomoc jsem mu přislíbila obětovat pár zvířátek, což se taky později ve zkušebně stalo.

Zároveň jsem uvažovala nad tím, jaké hračky do zkušebny pošlu, jaké velikosti a tvary. Nejlepší je vytvořit co nejuniverzálnější střihy, nechat je otestovat a s drobnými obměnami pak použít na další zvířátka. A taky jsem promýšlela důmyslné šití, které by úspěšně prošlo testováním.

A tady se dostávám k další části normy EN 71-1: Mechanické a fyzikální vlastnosti.

Během testu ve zkušebně hračka projde řadou mučicích nástrojů a měřících přístrojů a musí vše zvládnout bez újmy.

Jenomže pak přišel březen a za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. Nastala doba covidová, doba nejistoty. Přiznávám na rovinu svou slabost – tady jsem to vzdala podruhé. Osobní schůzku ve zkušebně, která testuje hračky, jsme museli zrušit. Nikdo nevěděl, co bude za týden, za měsíc, za rok. Bylo těžké najít motivaci a důvod pokračovat a především jsem stále měla spoustu nejasností ohledně celého procesu. Certifikaci jsem odložila na neurčito – až bude líp, až to půjde, až hory rozkvetou a listí z dubů opadá…

Osobní schůzka ve zkušebně

Na začátek června jsme naplánovali novou schůzku – chtěla jsem zjistit, co nás čeká a nemine, až nastane ta lepší doba. Můj dík patří mé loňské mentorce Hance Konečné, která se mnou jela přes půl republiky do Českých Budějovic. Vezla jsem s sebou ušité vzorky hraček. Zasypala jsem obě paní inženýrky ze zkušebny hromadou otázek, vše jsme si ukazovaly, přeměřovaly, řešily jsme, kde mohou nastat problémy, jak je to se zkouškou hořlavosti nebo dokumentací.

Normy stanovují velikost jednotlivých částí, délku šňůrek u hračky i u závěsu na hrazdě, posuzují se tvary a výčnělky… Po dvou hodinách se stal první velký zázrak: začínalo to do sebe zapadat! Ono to půjde! Světlo na konci tunelu! Hory pokvetou!

Během krátké chvíle jsem opět vše přehodnotila (ach, ty ženské vrtochy a změny názorů!) a rozhodla se, že do toho (opět) půjdeme a že to stihneme do konce září, abychom na podzim mohli představit první malou kolekci hraček pro prťata. Co myslíte, stihli jsme to? Velké oči, velké plány a velká nejistota. Jeden den jsem s nadšením plánovala, druhý den propadala beznaději, že to všechno nezvládnu, a třetí den opět začala doufat.

Ladíme materiály, střihy a detaily

Celé léto se pak u nás neslo ve znamení certifikace. Ladili jsme detaily, hračky, látky, střihy, komunikovala jsem čile se zkušebnou a chystala vše potřebné. Velké poděkování náleží Janě Baťkové, která si sama certifikací prošla a jejíž krásné hračky najdete pod značkou O my dear. S Janou jsem mohla celý rok konzultovat, poradila mi také s technickou dokumentací a trpělivě odpovídala na mé dotazy. Její přístup a nezištná pomoc jsou krásnou ukázkou toho, jak to může fungovat v komunitě hračkářů. Vzájemná podpora a sdílení zkušeností je podle mě tou správnou cestou: když po ní jdeme společně, dojdeme dál než skrze pomluvy a nepřejícnost „konkurenci“. Jani, děkuju.

Ozkoušení podle EN 71-3: chemická analýza

Poslední červnový den jsem odeslala na chemickou analýzu a první část zkoušky materiál: bavlněné látky mnoha barev (nestačí nechat si otestovat jednu barvu, pokud chceme používat i barvy jiné), lněné látky, bavlněné šňůrky, suchý zip, tkané etikety a vyšívací nit. Tahle část zkoušky je nejdražší. Podle počtu vzorků vám spočítají cenu – do jednoho testu (za 5500 Kč bez DPH) lze zařadit 3 vzorky.

Uvedené ceny (na konci článku vám to pořádně spočítám) a mé zkušenosti platí pro TZUS Praha, s odštěpným závodem v Českých Budějovicích, kde testují hračky.

V ČR jsou i další akreditované zkušebny, ale moje volba padla na Budějovice na základě doporučení ostatních.

Začátkem srpna jsme měli výsledky: vše prošlo, jupijou! Konečně jsem mohla objednat desítky metrů látek od všech barev i materiálů, které jsme nechali testovat. Jenže zkuste v době covidové nakupovat látky ve větším množství. Přijde vám jich sotva polovina – a na tu druhou polovinu stále čekáme.

Ozkoušení podle EN 71-2: Hořlavost a EN 71-1: Mechanické a fyzikální vlastnosti

První kolo certifikace bylo za námi, hurá do druhého kola. Na zkoušku hořlavosti a mechanických a fyzikálních vlastností jsme nachystali sadu 3 malých zvířátek k zavěšení na hrazdičku, jedno střední a jedno velké zvíře. Do zkušebny pak koncem srpna putovala liška, srnka, medvěd a králíček – pokryla jsem různé velikosti, tvary a délky uší i ocásků, ruček a nožek, také závěsné šňůrky a vymyslela jsem jednu perličku navíc: didaktické leporelo. Od všech hraček je třeba zaslat alespoň 2 kusy.

Přála jsem si tvořit didaktické hračky, ale na certifikaci quiet booku si netroufám. Jsem přesvědčená, že po ekonomické stránce by to pro naši dílnu nebyla dobrá volba. Nakonec jsem šla cestou zjednodušené verze, tedy právě textilního leporela, u kterého nechybí zvířátka či panáčci, různé prvky k prozkoumávání a také mé superoblíbené kapsy, kam mohou děti uložit zvěř ke spánku.

Obě části zkoušky dopadly dobře, bůh ohně přijal oběť. Jediný zádrhel se objevil u délky šňůrky závěsu: jedna ze šňůrek byla v nataženém stavu o pár milimetrů delší než je povoleno. Ušila a zaslala jsem nový vzorek a začátkem října nám přišel certifikát – nechali jsme si ho vystavit kromě češtiny také v angličtině. Skoro jsme stihli i náš plánovaný termín do konce září.

Certifikace má platnost 3 roky, pak je třeba nechat hračky znovu posoudit – záleží na zkušebně, jaké testy budou vyžadovat, nicméně chemická analýza (tedy nejdražší část zkoušky) by se už opakovat neměla – pokud u výrobce nenastanou nějaké změny.

Jsou z nás hračkáři!

Stali se z nás hračkáři! Ehm, nebo raději trochu honosněji, designéři hraček. Pár týdnů trvalo, než mi to konečně došlo: my to fakt dokázali! Hurá! A ze mě je hračkářka, jako fakt jo. Jojojo! A ještě jednou jo! V tomhle nejistém světě jsem našla něco svého, s čím se můžu ztotožnit, čeho jsem dosáhla svou prací a v čem (doufám) budu moci pokračovat i po rodičovské. A ještě jeden nečekaný přínos to mělo: doteď zpaměti ocituju názvy norem a směrnic. Jen tedy netuším, k čemu mi to v životě bude.

Samotným papírem celé martyrium nekončí. Je třeba nachystat Prohlášení o shodě, visačky opatřit všemi povinnými informacemi (kromě výrobce, IČO, složení a údržby je to také identifikační číslo hračky) a označením CE a především si pečlivě uchovávat a aktualizovat dokumentaci, včetně dokladů k nákupu a původu materiálů. Také je třeba si dát pozor u obalů, do kterých hračky balíme: ano, i obaly podléhají normám.

Kolik nás to všechno stálo

Necháváme lesito vyrůst hezky odspoda, pomalu, bez zadlužování a megalomanských plánů. Vydělané peníze investujeme zpátky do naší značky: třeba do grafických prací, lepších obalů, do certifikace, do vzdělání a kurzů. Samotná certifikace stála asi 47 tisíc, další náklady byly spojené s nákupem nových strojů, materiálů a celých rolí látek. Za loňský rok jsme utratili přibližně 250 tisíc: tedy částku, kterou nám naše lesito přineslo během 2 předešlých let.

Naši certifikační zkušenost v číslech: kdo, co, za co a za kolik

  • 57 e-mailů v komunikaci se zkušebnou
  • milion až dva e-mailů v komunikaci s textilkami a velkoobchody
  • 1 osobní schůzka ve zkušebně v Č. Budějovicích
  • 7463 konzultací k certifikaci (a možná ještě o pár stovek víc)
  • 3 části zkoušky podle ČSN EN-71 (EN 71-1: Mechanické a fyzikální vlastnosti, EN 71-2: Hořlavost, EN 71-3: Migrace určitých prvků)
  • 11 stran technické dokumentace
  • 1 rok příprav
  • 2,5 měsíce samotný certifikační proces a testování ve zkušebně
  • nespočet bezesných nocí
  • 3 roky platnost certifikátu
  • 47335 Kč náklady na certifikaci (z toho 29040 Kč chemická analýza; 18295 Kč hořlavost, mechanika, vystavení certifikátu v Čj a Aj)
  • 4 typy hraček zaslaných k certifikaci: hračky na hrazdu, leporelo, střední králíček, velká liška

Konzultace k certifikaci textilních hraček

Pokud uvažujete o certifikaci textilních hraček, tvorbě kolotočů nad postýlku, háčkovaných zvířátek, hraček na hrazdu apod., doporučuju hned na začátku vše konzultovat s někým, kdo si celým procesem prošel. Získáte představu, co vás čeká a nemine, jaké zádrhele se mohou objevit anebo co se to sakra píše do té technické dokumentace (místo výrazu „sakra“ si doplňte nějaké peprné sprosté slovo). A určitě se s dotazy obraťte také přímo na zkušebnu.

Konzultaci k tématu certifikace hraček si můžete domluvit i se mnou. Vysvětlím vám, jak to probíhá a zodpovím vaše dotazy. Poradím, na co si máte dát pozor a co je vhodné si rozmyslet a přichystat předem.