Malá lesní pohádka

Tak se to přihodilo, že dozrál čas napsat novou pohádku pro naše caparty. Nakreslila jsem k ní také obrázek, obojí si tu můžete stáhnout a s dětmi si vyprávět, vybarvovat, povídat si o nelehké situaci, která nastala. O tom, jak se chránit a také jak chránit naše blízké, sousedy nebo třeba paní prodavačky.

Příběhy se mají vyprávět dál. Pokud se vám pohádka a ilustrace líbí, budu ráda za jejich sdílení, aby doputovaly i k dalším dětem.

Pohádka a obrázek ke stažení:

Cestou necestou, světem, mechem, kapradím

Les šumí. Les voní. Pozor, letí šiška!

Kdo nemusí ven, zůstal ve svém pelíšku a nevystrčí ani čumák. Doma je dobře, útulno a také spousta legrace.

Liščata v doupěti už zase tahají mámu za ocásek. Nic nedbají, že by si potřebovala trochu odpočinout, hlavně od jejich lumpáren. Malé veverky se přetahují o oříšek. Bříška mají napapaná, když ale ten poslední oříšek je vždycky nejlepší, největší a nejsladší. Mňam!

Ani medvíďata v brlohu nelení, kloužou se tátovi po hřbetu a dohadují se, jestli prdí kapradí. Tak krásně jako pořádný medvěd. V noře pod pařezem se maličký zajíček vytahuje, že jen on je nejsilnější, všechny přepere a má největší uši. To si ovšem jeho bráškové nenechají líbit a nastane pořádná zaječí mela.

Inu, jak říkám. V našem lese je spousta legrace, i když teď nesmíme vyběhnout ven a honit se dokolečka dokola. Povím vám, děti, co se stalo a jak se všecko u nás zamotalo.

Cestou necestou, světem, mechem, kapradím přivalil se do našeho lesíka nezvaný host. Jmenuje se Virouš Korona a je to pořádný uličník, mrňavý pišišvor, který všude strká svoje upatlané prsty. Umí se tuze dobře schovat: tady pod kamenem anebo tamhle za vysokým stromem.

Lump jeden zákeřný! Běhá po lese, létá nám nad hlavou, chvilku řádí, chvilku se krčí v trávě a číhá, až půjde kolem třeba medvěd. Skočí mu na čumák, drží se a nepustí. Anebo zajíčkovi na tlapku či lišákovi na ocásek. Během chvilky dokáže Virouš napadnout každého, kdo se přiblíží. Kdo se venku v lese od Virouše nakazí, musí zůstat v posteli a pořádně se léčit. Není to vůbec žádná zábava, marodit s bolavou hlavou, horečkou a kašlem.

Co budeme dělat, když ani sám veliký medvěd Virouše nepřepere? Moudrá sova dobře radí, že jen když se spojí celý les a všechna zvířátka v něm, dokážeme s nezvaným lumpem zatočit. Budeme si pomáhat a zalezeme do pelechu, souhlasí všichni. Budeme si tu hrát a dělat kotrmelce a taky dlouhý nos, zpívat si, mlsat dobroty, pomáhat mámě a trochu zlobit tátu.

A co na to Virouš, co myslíte, děti? Čertí se, že se všichni schovali a nikdo si ho nevšímá. Brzy ho to u nás přestane bavit, sbalí svůj pytlík blech a pár šišek a odtáhne zase o dům dál. Pardon, o les dál. Někam hodně, hodně daleko.

Těšíte se na léto, děti? Když je léto, teploučko a sluníčko, náš les voní jehličím, je veselo a pohoda. Kapradí neprdí (anebo možná jen co by se za chlup vešlo), liščata se honí kolem dubu, medvídci se kutálí po mechu a dělají neplechu. Pozor na hříbky, ať nejsou placaté jako palačinka! A večer se sejdeme na paloučku, na Virouše jsme už skoro zapomněli, pijeme vodu ze studánky, radostně se štěbetá, bručí, bzučí, piští, jen to sviští a je nám spolu tak mile v našem kouzelném sídle.