Je možné na rodičovské rozjet svůj byznys?

Letos v září naše lesito slaví krásné páté narozeniny.

Celou tu dobu pracuju, tvořím, šiju a píšu s dětmi „za zadkem“, na klíně či v náručí a snažím se podnikat na rodičovské.

Když jsem začínala, Tobiášovi byly dva roky a Samuelovi půl roku.

Dá se vybudovat malá česká značka, když od rána do večera přebalujete, kojíte, vaříte a běháte kolem malých capartů?

První dva roky pro mě bylo lesito únikem do vlastního světa, do světa fantazie, snů a tvořivosti. Byl to návrat k sobě samé, který mě ujišťoval o tom, že být mámou neznamená rezignovat na vše ostatní, na svá přání a svou potřebu se realizovat také jinak než jen s dětmi.

Byla to těžká doba. Náš nejstarší syn byl jako miminko a batole náročné a utrápené dítě. Hodně nás to poznamenalo, ale taky nás to posílilo a stmelilo. A děkuju celému vesmíru, že se to v jeho 3 letech obrátilo k lepšímu a dnes máme doma veselého kluka, který od rána do večera vymýšlí lumpárny ( – asi bude po mamince :D).

Začněte ještě dnes. Ideální podmínky nebudou nikdy.

Začala jsem tvořit v kuchyni na jídelním stole.

Když chceme začít, nevymlouvejme se, že nejsou ideální podmínky. Ty nebudou nikdy.

Brzy mi přestal jídelní stůl stačit. (Ehm, látky, nitě, stroje byli všude a my jsme neměli kde jíst :D). A tak jsem si pořídila svůj první opravdový, veliký pracovní stůl. Pak si k nám našel cestu Kryštůfek. Rostlo mi břicho a rostla tak naše potřeba se přestěhovat do většího – bylo jasné, že se už nevejdeme.

Tak moc jsem si přála zařídit si doma (alespoň maličkou) dílnu. Mé království látek, hraček, barev a splněných snů.

Stihli jsme to jen tak tak – stěhovali jsme se 5 dní před porodem a ještě další tři měsíce žili mezi krabicemi a zařizovali nový domov. Kryštof se narodil pár týdnů před Vánocemi, na 3 dny jsem si odskočila do porodnice a čtvrtý den po porodu jsem už zase pracovala – dvě tři hodiny denně, když maličký spal a starší kluci byli ve školce, anebo večer, když usnuli všichni tři.

Dá se vůbec pracovat s malými dětmi, když nemáte hlídání?

Celou tu dobu jsem od širší rodiny necítila moc velkou podporu. Vím, že to bylo myšleno dobře, ale hlášky typu: „užij si ty děti, dokud jsou malé, je to to nejkrásnější období, které se nebude opakovat,“ mi moc nepomáhaly. Víc bych ocenila, kdyby se nabídli, že pohlídají děti (a na naši žádost nám je – asi dvakrát do roka – na pár hodin pohlídali…)

Jenže když budeme čekat, až děti povyrostou, abychom se – až pak – mohli pracovně rozvíjet, nejspíš prošvihneme něco důležitého.

Možná skončíme za kasou v obchodě, protože jinde pro nás zkrátka nebudou mít místo. (Nic proti práci za kasou, jen to zrovna není mé vysněné zaměstnání.)

Kdybych poslechla všechny ty dobře míněné rady, byla bych teď v opravdu prekérní situaci. Řešila bych návrat do práce a přemýšlela, co s dětmi – kdo by je vyzvedával a hlídal, kdybych se z města vracela kolem 18 hod. A také co by bylo s Kryštůfkem, kterého nám nevzali do školky – místo pro něj bude (snad) za rok, jenomže mně končí rodičovská letos v listopadu.

Nevzdávejte to u první (nebo druhé či desáté) překážky

Lesito má před sebou ještě dlouhou cestu. Ale když se ohlédnu, jsem opravdu pyšná na to, co jsme dokázali.

Ano, museli jsme se uskromnit a taky pracovat po nocích. A nechat děti, aby se někdy zabavily samy. Místo beletrie čtu marketingové knihy, místo televize se vzdělávám. Není to lehké, vyžaduje to velikou trpělivost a houževnatost. Dokázat jít dál, i když se nedaří, nevzdat to po prvním ani desátém neúspěchu, stále hledat nové cesty a k tomu bojovat s obrovskou únavou. Přesto vím, že bych neměnila.

Dělat práci, která vám dává smysl, je krásné, naplňující. To pak snáz zkousnete i to, co na tom nesnášíte (a že je toho fakt hodně!).

Vraťme se k otázce, kterou jsem položila v úvodu: dá se s dětmi „za zadkem“ vybudovat malá česká značka? Aniž bychom se udřeli, zbláznili, vyhořeli nebo padli únavou? Ano, znám takové ženy, které to dokázaly a jsou mi velkou inspirací.

Dneska je Tobíkovi 7 let (máme doma prvňáka), Samuelkovi 5 let (náš „velký“ předškolák) a Kryštůfkovi budou v zimě 3 roky. Skloubit práci, děti, domácnost a čas pro sebe je přímo mistrovské umění, ve kterém občas selhávám, ale zlepšuju se 😊.

S blížícím se koncem mé rodičovské roste také nejistota, jak to bude dál – věřím, že společně to zvládneme. Věřím, že ty roky poctivé práce pro lesito se zúročí. A moc si přeju, abych se zařadila mezi ženy, které na rodičovské dokázaly rozjet svůj byznys. Za rok si povíme, jestli se mi to podařilo.

5 tipů, co se mi osvědčilo při podnikání na rodičovské

• Nečekejte. Začněte ještě dneska. Každá půlhodinka se počítá, každý maličký krůček má smysl. Udělejte každý den něco pro své sny a nečekejte, až děti povyrostou, budou samostatnější nebo ve školce.

• Nenechte si vzít své malé radosti a drobné rituály. Mít děti neznamená, že vy sami najednou přestanete být důležití. Vím, že to nejde za všech okolností, ale vyplatí se na tom trvat a učit děti respektovat, že i máma nebo táta potřebují chvilku klidu. Pro mě je například důležité vypít si kafe bez křiku dětí a nejlépe teplé. Klukům vysvětluju, že i já mám své potřeby a radosti, které jsou pro mě podstatné – podobně jako třeba večerní čtení pohádek pro ně. (Myslíte si, že to funguje? No ani náhodou! Je to proces, všichni se učíme a stáváme se chápavějšími vůči potřebám druhých. To platí i pro děti, i když jim to trvá možná o pár let déle.)

• Vzdělávejte se a inspirujte se u těch, co tou náročnou cestou prošli před vámi. Každý si sice musíme najít svou vlastní cestu, ale nemusíme ve všem tápat a věčně bloudit. Nevadí, pokud ještě nevyděláváte – spousta kurzů, materiálů a informací je zdarma. A až začnete vydělávat, doporučuju investovat do seberozvoje. Může vás to obrovsky posunout vpřed.

• Pokuste se zajistit si pravidelný blok, kdy budete mít čas na své aktivity a práci. Zkuste se domluvit s partnerem, babičkou, tetou, kamarádkou na hlídání. Váš partner se ujme dětí a vy se v klidu zavřete v pracovně / ložnici / na půdě nebo kdekoli, kde vás děti nebudou rušit. U nás už asi 3 roky fungují pracovní neděle. Odpoledne odcházím do dílny a kluci mají s tátou pánskou jízdu (mimochodem jim to velmi prospívá a moc si to užívají). I naše výlety a návštěvy se snažíme plánovat tak, abychom v neděli byli zpět doma.

• Zapojte děti do chodu rodiny. Máma není služka. A mytí nádobí nebo úklid koupelny není práce pro holky o nic víc než pro kluky. Buďme dětem příkladem a inspirací: je správné, že máma pracuje, že se vzdělává a jde za svými sny – pokud je to její volba a přání. To samé platí pro tátu. Nemusíme od rána do večera běhat kolem dětí, dejme jim taky prostor, aby se zabavily samy a rozvíjely své vlastní fantazie.

Přečtěte si další tipy pro zahlcené mámy. Jak všechno zvládnout a nezbláznit se?